Rozhovor s Vedoucím střediska

Rozhovor s vedoucím 23. střediska Douglaska Praha – Martin Prošek

Skauti tento měsíc přináší rozhovor s hlavním vedoucím střediska Martinem Proškem. Rozhovor je zaměřen na to, co všechno je potřeba jako vedení střediska zvládat, jak středisko bojuje s pandemií a jak se konkrétně Martin dostal do přímého vedení neziskové organizace.

Ahoj, jako první bych se tě chtěla zeptat, jak se vůbec v této době máš, co děláš a jak obecně zvládáš aktuální situaci?  

Tak, jak se mám, asi tak, jak se dnes má většina lidí, není to úplně nejlepší, jelikož jsem student dopravní fakulty ČVUT posledního ročníku bakalářského studia a stejně jako všichni vysokoškoláci mám bohužel výuku online. Přál bych si, abychom už mohli všichni normálně chodit do školy, ale situace je taková, jaká je a musíme to nějak zvládnout. Nejvíc mě asi mrzí, že se nemohu potkávat se svými známými a kamarády, proto pro mě situace není moc jednoduchá, což není pro nikoho z nás. Každý den doufám, že se situace zlepší a brzo se vrátí všechno do normálního chodu.

Už jsi přes rok ve funkci vedení střediska, jak si myslíš, že se ti ve vedení daří?

To lze jen velmi těžko posoudit, protože už přes rok máme tuto covidovou situaci, to znamená, že pouze půl roku od začátku mojí funkce byla normální situace. I tak, během prázdnin proběhly oba tábory v běžném chodu, jinak necítím žádné větší změny ve vedení. Tak, jak jsem to středisko převzal, tak vše jede dál. Žádné větší spory anebo problémy jsem zatím řešit nemusel. Snažím se, aby se pravidelně pracovalo na projektech, které chceme ve středisku zrealizovat. Ale, jak jsem řekl vše bylo ovlivněno pandemií, vše se muselo zastavit a řešila se spíše aktuální situace. Řada akcí se musela zrušit nebo přizpůsobit situaci, některé projekty musely počkat, nebo se odložily na dobu, kdy bude možné je zrealizovat. Kdybych to zhodnotil celkově, tak si myslím, že se mi zatím docela daří, respektive v to doufám.

Vnímáš něco, co bys chtěl na svém přístupu změnit?

Tak, na toto bych se možná zeptal, ostatních členů střediska, se kterými spolupracuji. Já sám zatím nepociťuji, že bych měl nějaký zásadní problém, který bych měl měnit.

Co ti přijde na vedení střediska nejnáročnější?

Ani ne tak nejnáročnější, ale důležitá je hlavně zodpovědnost za 150 lidí z čehož dětí je zhruba 100. To nejdůležitější je samozřejmě, aby se nic nestalo dětem, ale tým vedoucích, s kterými spolupracuji je zodpovědný, většinově jsou to dospělí lidé a já v nich mám plnou důvěru. Je to i o tom, aby středisko zvládlo dobře komunikovat, hlavně s rodiči.

Tak to bychom jako nejnáročnější mohli považovat komunikaci střediska s rodiči?

Nejen s rodiči, ale i s úřadem, ústředím Junáka a obecně komunikaci s týmem vedoucích a schopnost vše správně zkoordinovat. Je také důležité, aby se organizace zapojovala do veřejného dění, například teď v době pandemie. Taky zapojení organizace do akcí, které pořádá třeba městská část a podobně.

Napadá mě, že občas je náročná i práce v týmu vedoucích a jeho celková koordinace. Přeci jen jsme všichni dlouholetí kamarádi, setkáváme se i mimo skauta a víme toho o sobě hodně, ale zároveň musí fungovat určitá hierarchie a respekt funkcí.

Jak se středisko zapojuje během pandemie? 

Během jarní vlny jsme se zapojili do rozdávání informačních letáků po celém Újezdě a poté jsme pomáhali například při rozvážkách léků a jídla seniorům. V podzimní vlně jsme se zapojili do pomoci, kterou organizuje přímo Junák jako celorepubliková organizace. Pomoc funguje na bázi linky, na kterou se dá zavolat a střediska, která jsou v místě, kde je i osoba, která potřebuje pomoct, pomůžou.

Jak řešíte ve středisku program pro děti během pandemie?

Ze začátku nás situace dost překvapila, tak nám program moc nefungoval, nevěděli jsme, jak dlouho situace potrvá. Nakonec jsme připravili pro děti i rodiče speciální video detektivku, která se stala velice oblíbenou a měli o ni zájem i další střediska v okolí. V uvolnění probíhaly normálně schůzky, dokonce se uskutečnil i tábor. To bylo středisko na chvíli opět v klasickém chodu. V druhé vlně se rozjeli u části družin pravidelné online schůzky. Připravila se také chodící hra s příběhem po okolí, kterou si mohl každý samostatně projít. Středisko se samozřejmě celou dobu také snažilo prezentovat na sociálních sítích a podávat nejaktuálnější informace.

Nyní už mám jen pár otázek na tebe a na tvoje osobní zkušenosti se skautingem.

Jak jsi se dostal ke skautu? Kdy jsi začal vůbec chodit?

No, to už bude tak 17 let, co jsem poprvé šel na schůzku s mojí sestrou. Ta v té době byla vedoucí dívčích schůzek. Docela se mi to líbilo, hrály se hry, takže jsem byl v celku spokojené dítě. Pak jsem na nějakou dobu ztratil zájem a vrátil se až na přelomu 2. a 3. třídy, kdy jsem začal chodit oficiálně.

Jaký je tvůj první silný zážitek ze skauta?

Byl to tábor, můj první a dá se říct zároveň nejsilnější zážitek ze skauta. Předtím jsem pravidelně jako nováček na schůzky moc nechodil, jen občas jsem se někde mihnul díky sestře. Poprvé jsem se objevil až na táboře, což pro mě zezačátku bylo lehce stresující, abych pravdu řekl. Nikoho jsem pořádně neznal, nebyl jsem zvyklý být tak dlouho bez rodičů, tak bych to bral spíš jako negativní zážitek. První dva tábory se nesly v podobném duchu, moc se mi na ně nechtělo. Po čase jsem si našel kamarády a na tábory se už jenom těšil. Dneska to už samozřejmě vidím jinak. Tímto bych mohl dát i inspiraci některým nováčkům, aby se nebáli na tábory jezdit, ono se to po čase zlepší.

Co si myslíš, že ti chození do skauta přineslo, co naopak vzalo?

Řekl bych, že skaut mi hlavně přinesl spoustu kamarádů a partu lidí na celý život. Určitě i spoustu zkušeností, nejen skautské dovednosti, ale i zkušenosti s vedením dětí, ale i vedení dospělých lidí. A co mi skaut sebral? Určitě mi sebral nějaký čas, který bych možná využil jinak, otázka je, jestli bych ho využil smysluplně a inteligentněji než čas strávený na skautu.

Počítáš s vedením střediska dlouhodobě, nebo se snažíš vychovat případné nástupce, abys mohl vedení co nejdříve předat?

To vychování nástupců je složité, zkrátka nelze ukázat na člověka a říct mu, ty to budeš za pět let vést, protože pokud bych to tak udělal, ten člověk se lekne a uteče. Já počítám, že zůstanu ve funkci ještě další tři roky. Příští rok na podzim mi oficiálně funkce má končit, ale předpokládám, že v té době ještě nebude nikdo z mladších vedoucích, kdo by byl schopen funkci převzít. Nicméně doufám, že za ty následující tři roky už se najde někdo, kdo by to po mě mohl vzít.

Kolik času ti týdně skaut zabere?

Každý týden je jiný, souvisí to s tím, jaké akce se blíží. Třeba před táborem probíhá spousta táborových rad. Každý týden mám také schůzku s dětmi.

Moc ti děkuji za rozhovor a ať se ti v následujících letech ve vedení daří. Doufejme, že situace bude každým dnem lepší.

Barbora Radová

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *